"Začni tam, kde právě jsi. Je to otázka jediného gesta: podívat se, jak věci jsou. Překonat strach a uvidět svůj život bez ornamentů. Neobhajovat se, nevinit nikoho, ani sebe sama, neutíkat do sebeagrese, studu, vzteku... nic si o tom projednou nemyslet. Takhle ty věci teď jsou. Občas se věci taky totálně rozpadají. Věci se rozpadají. V tu chvíli ještě o něco víc zpřesnit vnímání a zpomalit. Mé pocity jsou mé pocity, registruju je jako součást sebe. Odpovídám za ně. Převzít odpovědnost znamená zůstat stát při sobě. Další součástí převzetí odpovědnosti je poodstoupení, kdy nechám věci tak trochu být, nepropadnu identifikaci s tím, kdo si myslím, že jsem - lůzr, nebo vítěz; trýznitel, nebo oběť; osoba dobrá, nebo špatná. Snažit se jen vidět věci s maximálním soucitem a jasností. A pak popojít. Není nutné nechat se zmrazit do jedné identity. Začít na tom místě, kde právě jsem, další okamžik může být úplně jinak".
Alice Koubová v knize Znamení neznámého (Jan Němec a Petr Vizina, nakl. Host)